neděle 7. července 2019

20 věcí, které jsem stihla, než mi bylo 20 let

Co se týče běhu času, zatím jsem mu moc neporozuměla. Na to, že je to vědecky měřitelná entita, se mi vždycky zdál až moc subjektivní a zmatený. Tak například, každý rok v červenci mi je o rok víc než ten předchozí rok, což znamená, že jsem na světě o rok déle a tím pádem je poslední rok menší část mého dosavadního života než co byl předminulý rok z loňské perspektivy. Proto se každý rok život jeví o něco jinak než dřív. 
A když máte za sebou dvě desetiletí, je to vhodné období pro bilanci všeho toho, co jste dosud stihli a stihnout jste neměli, nestihli a stihnout jste měli, pokazili, zapomněli, kolikrát jste se ztratili a našli a pak zase ztratili. A tak, než se znova ztratím v další dekádě, chci dát dohromady tento možná mírně frustrující seznam věcí, které jsem stihla, než mi bylo dvacet.

úterý 25. června 2019

Poznatky ze života mimo vysokou školu

Pokud tento blog už chvíli čtete, možná si vzpomínáte, že v únoru jsem psala článek o svých poznatcích z vysoké školy. Dalo by se říct, že právě tento únor byl na dlouhou dobu posledním spokojeným obdobím mého života. O tom, co se dělo pak, jsem nikdy nic pořádného nenapsala. Ono se totiž o věcech špatně píše, když jsou pořád v řešení - zvlášť když ta věc v řešení je váš život. Ovšem krutou pravdou je, že věci nebudou nikdy všechny dočista vyřešené, jen občas dávají větší smysl než jindy, a jelikož momentálně to všechno celkem smysl dává, a taky protože právě začíná léto, což lze být chápáno jako nová kapitola, rozhodla jsem se konečně sepsat detailní soubor toho, co se dělo během jara.

úterý 4. června 2019

10 věcí, které mi dělají radost

Na začátku druhého semestru jsme na jednom španělském konverzačním semináři dostali zadání, ať napíšeme seznam deseti věcí, které nás dělají šťastnými. Mou první reakcí bylo, že něco takového přece nemůžu dát dohromady. Většina mého okolí mě zná jako osobu, která nejen že vidí sklenici vždycky poloprázdnou, ale obvykle ještě omylem drcne do stolu a vylije i ten zbytek. A já se tak znám vlastně taky. Tak jsem se chvíli rozhlížela po učebně, přemýšlela o tom, jak po cestě domů zase zmoknu, a když jsem se pak zoufale pustila do díla, překvapivě ze mě ty věci, které mi dělají radost, takřka lítaly jedna za druhou.

čtvrtek 16. května 2019

To nejlepší z Eurovize (podle mě)

Je prostředek května. Tuto informaci lze interpretovat v mnoha směrech: blíží se konec semestru, přichází ústní maturity, všude okolo nás kvetou alergeny a osamělé duše ve všech koutech republiky přemýšlí nad tím, zda ani příštího prvního máje nebudou mít koho líbat. A pak tu, naprosto nezávisle na předchozích zmíněných plánech a trablích, je Eurovize.
Takže pokud se učíte, brečíte, smrkáte nebo se trápíte, můžete si k tomu pustit výběr mých oblíbených soutěžních vstupů této velkolepé každoroční akce. Zaručeně vám to zvedne náladu, zvlášť pokud budete poslouchat až do konce.