To nejlepší z Eurovize (podle mě)

Je prostředek května. Tuto informaci lze interpretovat v mnoha směrech: blíží se konec semestru, přichází ústní maturity, všude okolo nás kvetou alergeny a osamělé duše ve všech koutech republiky přemýšlí nad tím, zda ani příštího prvního máje nebudou mít koho líbat. A pak tu, naprosto nezávisle na předchozích zmíněných plánech a trablích, je Eurovize.
Takže pokud se učíte, brečíte, smrkáte nebo se trápíte, můžete si k tomu pustit výběr mých oblíbených soutěžních vstupů této velkolepé každoroční akce. Zaručeně vám to zvedne náladu, zvlášť pokud budete poslouchat až do konce.

Verka Serduchka, 2009

Eurovize by se velice vzdáleně dala přirovnat k olympijským hrám, ale je tam méně zemí a soutěžící se méně pohybují, takže je to pro mě přehlednější a líp se mi na to kouká. Taky nikdo nemusí běhat půlku světa se zapálenou pochodní, a zkrátka, není to tak hrozně vážné a seriózní. Já osobně mám Eurovizi ráda hlavně proto, jak je to všechno ujeté.

A povětšinou si tam najdu něco, co mi pak zní v hlavě a v pokoji až do dalšího ročníku. Poslouchání písniček z Eurovize je jednou z mých nejoblíbenějších a nejúčinnějších terapeutických činností, protože není dno, z něhož by mě nepovznesl Francesco Gabbani tančící s obří opicí.

Pokud jste tímto velkým fenoménem zatím nedotčení, jako já pár let nazpátek, měla bych vás nejspíš uvést do kontextu. Nebudu tu vysvětlovat celý princip soutěže a bodování - koneckonců, to bodování je tak složité, že si sama nejsem jistá, jestli tomu rozumím - spíš chci objasnit, že se vám to chvílemi může zdát jako tak trochu blbárna. Pokud chcete skutečně pochopit, co Eurovize je, doporučuji například tuto kompilaci nejbizarnějších vystoupení, a pak si taky můžete projet komentáře na facebookové stránce Eurovize, abyste viděli, jak se tam fanoušci jsou schopni do krve pohádat o tom, která písnička je nejlepší, což ve výsledku stejně nic neovlivní, protože, jak jsem už říkala, bodování je komplikované a skládá se z mnoha fází.

Sledovat jsem to pořádně začala až v roce 2017, takže se tento seznam bude skládat převážně z písniček soutěžících v posledních dvou ročnících, ale udělala jsem si research, díky němuž zařazuji i nějaké starší perly a legendy, které byste dle mého názoru prostě měli slyšet.

Alekseev, sentimentální chlapec z Běloruska zpívající o věčné lásce, si získal mé srdce a stálé místo v mém playlistu hned poprvé, co jsem tuhle písničku slyšela. Těžko říct, proč. Asi že to zní zamilovaně a zoufale zároveň. Taky se jedná o jednu ze skladeb, které jsou tak normální, že by člověk ani neřekl, že pochází z Eurovize. Asi nejnormálnější písnička na tomhle seznamu - to abych vás nevyděsila hned na začátek.

S další písničkou na seznamu už se dostáváme do klasické nefalšované Eurovize, kde se prostě dějí takovéhle věci (opice byla přítomná i při semifinálovém a finálovém vystoupení na pódiu). Co se týče písní z Eurovize, u většiny z nich neexistuje žádný extra důvod, proč se mi líbí, prostě mi tak nějak padly do noty, a tohle je přesně takový případ. Taky se mi líbí italština. Vlastně se mi líbí všechny jazyky, kromě němčiny, ale to bude tím, že mi ještě nikdo nikdy neřekl nic hezkého německy.

Moldavsko je pro mě záhadnou zemí, ale obvykle plodí naprosto perfektní písně. Zrovna tahle se nedostala do finále, což je škoda. Možná to na vás bude moc výrazné a folklorní, ale tak já to mám nejradši. Na semifinálové vystoupení se členové kapely oblékli do moldavských národních barev, a vypadalo to fakt dobře.

Když byla Makedonie ještě Bývalá jugoslávská republika Makedonie, zúčastnila se Eurovize s touhle skvělou písní, která, jak někdo výstižně poznamenal v komentářích pod videem, zní jako tři písně slepené do jedné. Zpěvačka skupiny Eye Cue (což je geniální název) má na sobě chvílemi šaty se vzorem sushi. V soutěži tahle skladba sice moc neuspěla, ale mně se moc líbí, a možná se bude líbit i vám, protože je taková pohodová.

Letos je z Makedonie Severní Makedonie. Proč, to je dlouhá story, ale považuji to za důležitou informaci, o niž bych vás neměla ochudit, pokud o tom náhodou nevíte.

City Lights je další celkem normální písnička, která vás možná na první poslech bude nudit, protože je pomalá, ale jakmile se do ní trochu zaposloucháte, možná se vám začne líbit stejně jako mně. Kdyby se vám zalíbila, určitě si poslechněte i akustickou verzi.

Tahle loňská finská písnička se mi líbí jednak protože je tak živá a má perfektní videoklip, a pak taky proto, že se v ní zpívá o boji s příšerami v hlavě, a to je něco, pod co se můžu hrdě podepsat (a samozřejmě že nejsem sama).

Českých písniček bylo v Eurovizi zatím osm. Nejúspěšnější byl právě Mikolas Josef, účastník z loňského roku - skončil, myslím, na šestém místě, což znamená, že se dostal až do finále, a to je skvělé. Skupina Lake Malawi, která je v Eurovizi letos, je podle mě přibližně stejně dobrá jako Mikolas. (Rozhodla jsem se letošní rok do tohoto článku moc nemotat, když je soutěž zatím v průběhu - čímž se omlouvám, pokud jste čekali žebříček mých oblíbených písní v tomto ročníku.)

Co se týče českých písniček v minulých letech, nemůžu se přenést přes to, že tolik lidí nesnáší Aven Romale. Podle mě to zdaleka není tak špatné, jak plno lidí tvrdí (i když je to tak specifická skladba, že chápu, že se nemusela všem trefit do vkusu).

Tuhle písničku, s níž skupina Todomondo reprezentovala Rumunsko v roce 2007, jsem před pár lety slyšela ve Výměně manželek, v tom díle, kde jedna ta vyměněná manželka bydlela v Banátu, což je malinká část Rumunska, kde už po několik generací žije uzavřená skupina Čechů. Z písničky jsem byla tak nadšená, že jsem si ji pomocí úryvků textu, které jsem si zapamatovala, vyhledala na internetu. Nevím jak vy, ale já mám k písním, které jsem našla tímto způsobem, takový řekněme speciální vztah, protože jsou to výsledky mých soukromých detektivních akcí. 

Tahle celkem šílená milostná píseň se mi líbí z pochopitelných důvodů - mám ráda vyznávání lásky v cizích jazycích. A taky mám ráda rumunštinu, je to fascinující jazyk. Tahle fascinace trvá už od dob, kdy se v rádiích hrála ta příšernost jménem Numa Numa. Dokonce mám za sebou pár lekcí rumunštiny na duolingu. Jakmile před vámi začnu mluvit o rumunštině, pravděpodobně se už do konce večera nedostanete ke slovu, protože toho mám na srdci až moc.

Alexander Rybak reprezentoval Norsko v roce 2009 a se skladbou Fairytale získal první místo. V současné době je to podle výzkumů veřejného mínění jednou z úplně nejoblíbenějších výherních písní Eurovize. Alexander se pak účastnil ještě jednou, vloni, ale už to nebyla taková bomba, bohužel. Nicméně je to moc milý člověk a krásně hraje na housle a když porovnáte jeho vystoupení před deseti lety a před rokem, uvidíte, že vypadá pořád stejně mladě. A abych nezapomněla, zpívá taky rusky.
(Jazykové okénko: kdybyste chtěli porovnat zvuk ruštiny a běloruštiny, můžete si písničku Europe's Skies pustit i v běloruštině. Já osobně netušila, že je mezi těmito jazyky vůbec nějaký rozdíl, než jsem na jedné silvestrovské oslavě potkala skupinku Bělorusů, kteří byli rozhození, když jsem na ně začala mluvit rusky.)

Rakouská drag queen s uměleckým jménem Conchita Wurst vyhrála Eurovizi v roce 2014. Pamatuji si, že to tenkrát vzbuzovalo veřejné pozdvižení. Mě osobně to nijak ze židle nezvedá. Píseň Rise Like a Phoenix se mi líbí, protože je velkolepá a muzikálová, ale zas ne tak velkolepá, aby se v tom člověk ztratil jako v kudrlinkách v barokním interiéru. Jednou jsem Conchitu Wurst omylem pustila na přednášce Dějin filozofie a vzdělanosti, což byl asi můj nejvýraznější projev v tomto předmětu.

Na úplný konec tohoto článku jsem si nechala Verku Serduchku, která reprezentovala Ukrajinu v roce 2007 s písní Dancing Lasha Tumbai a skončila na druhém místě. Myslím, že její vystoupení je zcela bezkonkurenční, a že byste na první pohled ani nepoznali, že Verka je ve skutečnosti ukrajinský komik jménem Andriy Danylko, který si z Eurovize přijel udělat legraci.

Jak tak koukám na svůj úzký výběr nejlepších písní z Eurovize, daly by se mé oblíbené soutěžní vstupy rozdělit do dvou kategorií: písně, co jsou celkem normální, a písně, co jsou naprosto šílené. Takové rozdělení by se vlastně dalo aplikovat na celou Eurovizi, a koneckonců na svět tak obecně. 

Ačkoliv mám Eurovizi ráda a každý rok se na ni těším (protože pokaždé se tam najde něco, co se mi líbí), neberu to nijak extra vážně, rozhodně ne do té míry, abych se o tom s někým hádala nebo abych urážela lidi, kteří si o mých oblíbených soutěžních vstupech myslí, že jsou naprosto hrozné. Ne všichni nadšenci do Eurovize se takhle hádají, jasně, ale pořád je jich takových celkem dost, a to je škoda. Nicméně, s tím se nedá nic dělat, takoví fanoušci se najdou úplně všude. Mě osobně naopak baví porovnávat svůj hudební vkus se vkusem ostatních lidí, a jelikož hudby na světě existuje hrozně moc, lépe se to porovnává na každoročních (plus minus) dvaačtyřiceti písních z Eurovize. Takže kdybych tu náhodou měla někoho, kdo má taky ve zvyku to důkladně sledovat, klidně o tom chvíli můžeme konverzovat a rozebrat třeba letošní finálový výběr.

A kdybyste si chtěli poslechnout můj kompletní playlist písniček z Eurovize, můžete tady, pokud máte spotify, a tady, pokud spotify nemáte. Kdybych tu na vás navalila všech 28 skladeb, asi by to nikdo nedočetl do konce, takže jsem se snažila udělat jen takový menší výběr.

Doufám, že jste si v dnešním článku našli aspoň něco, co se vám líbí, anebo že jste se aspoň zasmáli, nebo odreagovali, nebo přišli k novému earwormovi. Ať už vás teď čeká cokoliv, přeju hodně štěstí, a co nejmíň strachu. Z vlastní nedávné zkušenosti vím, že člověk je občas schopný věcí, o nichž by se mu před rokem touhle dobou ani nezdálo (a když, tak v nějaké noční můře). A tak to asi v životě chodí. Tím jsem se pro dnešek vyčerpala, ale co nejdřív snad něco zase napíšu! Nedávno jsem psala stížnost na hotel, u čehož jsem se skvěle rozepsala, a teď bych nejradši psala úplně pořád, i kdyby to za nic nestálo.

T.