Jmenuji se Tereza, jako statisíce dalších holek, co se narodily na přelomu milénia. Je mi 19, jsem z Liberce, mám ráda kočky a kočky mají rády mě, pak mám taky ráda čaj, básničky, výtvarné umění a města všeho druhu, a cizí jazyky, nejvíc španělštinu, ale jinak mám ráda úplně všechny jazyky světa. Když mě probudíte před osmou ranní, uhryznu vám ruku. Když je mi smutno, prohlížím si geografické atlasy. Momentálně studuji obchodní španělštinu na univerzitě v Českých Budějovicích, ale těžko říct, jak dlouho se tu udržím (UPDATE: už jsem pryč). Jen málokdy mě potkáte oblečenou v jiné barvě než v černé. Nejsem schopná říct, co vlastně ráda jím, ale bramborová kaše to není. Mým životním snem je překládat, tlumočit, cestovat a absorbovat krásu a rozmanitost světa. Píšu, protože jinak se se životem vypořádat neumím, a taky je to jedna z mála věcí, v nichž si aspoň trochu věřím. Možná jsem trochu otravná, ale snažím se nedávat to moc najevo.
Photo credit: Vlasta
Žádné komentáře:
Okomentovat