Základní seznámení s pračkou

Dnes vám povím něco o pračkách. Pračky jsou magické krabičky, které mění špinavé prádlo na prádlo čisté, ale mokré. Obvykle se jedna nachází v každé domácnosti, ale často se stává, že bývá obsluhována maminkou, a tak se o ni běžný dospívající člověk moc nezajímá, maximálně z ní občas utře prach. Čest těm, kteří perou, samozřejmě.

To pravé dobrodružství s pračkou začíná až když začne člověk žít sám, buď na bytě nebo na koleji, a musí si sám i prát. V ten moment vyvstává na mysli plno zapeklitých otázek, k odpovědím na něž je občas těžké se dopracovat. Kdy je moje prádlo špinavé? Kde je v tomhle baráku prádelna? Co mám do té pračky sakra nalít, a kudy? Který čudlík mám zmáčknout? Ještě ta pračka bude prát, nebo mám už vypáčit dvířka? A co s tou hromadou mokrých cucků, co mi z bubnu pračky vypadly místo prádla? 

Jelikož přibližně před rokem jsem se sama ocitla v této situaci, rozhodla jsem se o tom napsat článek, v němž zodpovím otázky, které mně samotné vyvstávaly na mysli, když jsem poprvé prala prádlo. (Pokud prát umíte, ale dělají vám problém cesty vlakem, přesměruji vás na článek Cesta vlakem pro začátečníky.)

1. Špinavé prádlo. Prvním krokem k úspěšnému praní prádla je nashromáždit prádlo, které je potřeba vyprat. Jistě nemusím vysvětlovat, proč. Ale možná bych mohla vysvětlit, jak. Během své cesty životem jsem zjistila, že co člověk, to jiná kritéria pro označení prádla za špinavé. Tak obecně platí, že prádlo, které byste si s ohledem na jeho hygienický stav už na sebe nevzali, je špinavé, a mělo by se vyprat. Takové prádlo je nejvhodnější shromažďovat v prostoru odděleném od oblečení ostatního. Prostě si kupte koš na prádlo, nebo si obstarejte kartonovou krabici, nebo aspoň igelitovou, papírovou nebo látkovou tašku. Funkci karantény pro špinavé prádlo může plnit téměř jakýkoliv objekt vhodného tvaru a velikosti. Velikost volte podle toho, kolik prádla si můžete dovolit v něm mít, abyste ještě měli něco čistého na sebe. To je také individuální. Čím menší koš na prádlo, tím častěji budete prát. Na to se připravte.

2. Prací prášek. Prvním opravdovým oříškem na cestě k čistému prádlu je prací prášek. Z vlastní zkušenosti vím, že se dá prát i bez něj, ale možná je lepší tam přece jenom nějaký dát. Pokud vím, rozlišujeme tři formy tohoto přípravku - práškový, tekutý a kapsle. Ten práškový je poněkud zapeklitý, protože je potřeba nasypat ho do speciálního šuplíčku, a čím míň toho na pračce musíte mačkat, tím líp. Kapsle jsou zase taková vymoženost pro bohaté rodinky, a ve Spojených státech se to občas prý dokonce jí, a pro chudého studenta je lepší nemít doma jedovatou věc, kterou by mohl při stavu největšího hladu omylem sníst.

Tekutý prací prášek je zlatá střední cesta, a dokonce se dá sehnat i docela levně. Existuje plno druhů tekutého pracího prášku. Druh doporučuji volit na základě charakteru vašeho šatníku. Máte doma plno bílých plášťů? Volte prášek na bílé prádlo. Máte ve skříni kojence? Doporučuji prášek pro kojence. Já osobně si celý semestr vystačila s malou lahvičkou pracího prášku na černé prádlo, a prala jsem v něm úplně všechno.

K tomuto bodu se nabízí otázka, zda prádlo třídit nebo ne. Já vám nevím. Já to vždycky prala všechno dohromady, ale pokud máte ty pláště, možná je radši perte odděleně, jinak nebudou bílé, ale třeba růžové, a v laboratoři či na pitevně se vám budou spolužáci posmívat.

3. Lokalizujte prádelnu. Máte hromádku špinavého prádla, láhev pracího prostředku a skříň už téměř prázdnou (dva dny už nosíte takové to staré triko se seznamem spolužáků z deváté třídy). Je nasnadě, že musíte co nejdřív najít prádelnu. Tento bod má tu výhodu, že ho stačí vykonat jednou a pak pouze v případě změny bydliště nebo lokace prádelny. Bydlíte-li na bytě, který má omezený počet místností, pračka se vám bude hledat snadno - stačí projít všechny místnosti a dříve nebo později objevíte tu správnou. Pokud ovšem bydlíte na koleji, nejspíš bude nejlepší najít směrovku nebo se zeptat na recepci nebo vlastně kohokoliv, o kom víte (nebo třeba jen tušíte), že si už někdy pral. Ušetříte tak drahocenný čas a vyhnete se mnoha trapným situacím, neboť prohledávat celou kolej s cílem najít pračku je poněkud nestandardní postup a vy to víte.

4. Vhodný čas a prostor. Nastal čas přejít k činnosti a opravdu si vyprat. Ale kdy? Týká-li se vaše pračková anabáze bytu, není třeba se s tím moc trápit. Stačí vychytat čas, kdy si zrovna nepere nikdo další, a pokud možno kdy nikdo ze spolubydlících nespí, protože pračky obvykle vydávají podivné dávivé zvuky. Pokud jste na koleji, platí víceméně stejná pravidla, plus ještě časové omezení plynoucí z časového úseku, na který si prádelnu můžete zaplatit.

Možná budete mít štěstí a zjistíte, že vaše kolej má jednu prádelnu na každém patře, což prací situaci značně zjednoduší, neboť čím víc praček, tím větší pravděpodobnost, že nějaká z nich nebude zrovna v činnosti. (V tomto případě je nejlepší pronajmout si pračku ve stejném patře, v němž bydlíte, abyste nemuseli hromadu špinavého prádla vozit výtahem, anebo aspoň ve stejném patře jako sušárnu, pokud je tedy k dispozici, protože mokré prádlo se převáží ještě hůř než to špinavé.) Možná ale takové štěstí mít nebudete, a s touto situací bohužel nemám zkušenost. A zdá se mi dost nelidská. Možná by stálo za to založit protestní prací studentskou unii a nosit špinavé smradlavé oblečení, dokud vám nedají pračku alespoň na každé druhé patro. Hodně štěstí, a kdyby vás perzekuovali, nemáte tenhle nápad ode mě.

5. Čudlíky. To, na co jsme všichni čekali, a s čím vám nedovedu spolehlivě poradit, protože čudlíky má každá pračka jiné. Je jich hodně a připomínají palubní desku raketoplánu, občas dokonce i tím, co se stane po jejich zmáčknutí. (Vlastně je to podobné jako tlačítka ve vlaku na záchodě.)

Tak obecně platí, že nejdřív musíte najít čudlík, který pračku zapíná. Pak přijde chvíle, kdy byste se měli rozhodnout, jak vlastně chcete to prádlo prát. Toto rozhodnutí zhmotňuje další čudlík, obvykle otočný, obklopený číslíčky s případnými dovysvětlujícími, ale často spíše matoucími poznámkami. Pravidel, dle nichž vybírat vhodný prací program, je jistě mnoho, ale já neznám ani jedno. Řekla bych jen, že pokud se v pračce nechystáte vařit polévku, nastavte tam cokoliv, jen ne 90 stupňů. To by se z vašeho špinavého oblečení totiž stalo něco jako polévkové noky, alespoň co se týče rozměrů. Vzhledem k omezeným časovým možnostem v mnohých ubytovacích prostorách doporučuji prát na krátký třicetiminutový program. Možná tak stihnete dokonce dvě pračky, a to se vyplatí.

K tomuto bodu bych ráda dodala, že pračky umí být zlomyslné a nevyzpytatelné a tak se vám může klidně stát, že s vámi konkrétní pračka nebude mluvit. I mně se to párkrát stalo. Ve většině případů pomáhá počkat, zkontrolovat, že máte opravdu zavřený buben pračky, opětovat pračce tichou domácnost, nebo navštívit vztahového poradce. Nebo najít si jinou pračku. Však vy víte, jak to v životě chodí.

6. Čekejte. Pokud se vám opravdu podařilo naplnit pračku a přes její případné vrtochy ji uvést do chodu, vězte, že máte už skoro vyhráno. A vypráno. Sice se nevyplácí chválit dne před večerem, ale ve vašem případě je už vlastně skoro nad ránem. Pokud se vám nepodařilo nastavit krátký prací program, možná brzy bude nad ránem nejen metaforicky. Každopádně, teď vás čeká čekání. Je jen na vás, k čemu tento čas využijete. Můžete zamknout prádelnu a odejít, ale tak podstupujete dobrovolně riziko, že zapomenete, že se vám něco pere. 

Já osobně, pokud vám to okolnosti dovolují, doporučuji strávit příjemnou klidnou chvilku u pračky, číst si nebo se věnovat kreativní činnosti a předstírat, že to šplouchání nevydává stará pračka v zatuchlé prádelně, ale třeba mírně rozbouřený Pacifik za měsíčné noci na zaoceánském parníku, a za vámi stojí láska vašeho života a zve vás na drink, a ten drink taky šplouchá jako pračka, zvlášť když ho do sebe obrátíte, a nakonec spolu tančíte přímo na palubě a vám se dělá trochu špatně, protože vám drink stoupl do hlavy, a ve výsledku jste vlastně rádi, že jste v té prádelně. A pračka nejspíš už za chvilku dopere. Tím pádem vaše chvilka klidu zase končí, protože teď se musíte zabývat mokrými neurčitými cucky.

7. Kam s tím? Tak a máte to, zvládli jste si vyprat! Nyní stojíte před pračkou, náruč plnou mokrého prádla, a naskytuje se vám otázka přímo nerudovská. Na rozdíl od starého slamníku však nemusíte prádlo věnovat mlíkařce. Stačí najít vhodný způsob přenosu - z vlastní zkušenosti nedoporučuji mokré prádlo přenášet v rukách ani v papírové tašce (!) - a místo, kde prádlo usušit. Odehrává-li se vaše prací anabáze v bytě, není nic snazšího než koupit sušák standardní velikosti a prádlo pověsit na něj, případně, pokud praní spěchá a vy nemáte čas kupovat sušák, otevřít všechny dveře a prádlo rozvěsit na ně. (Pokud máte dobré vztahy se sousedy, možná vám zapůjčí i svoje dveře.)

Perete-li však v kolejních stísněných podmínkách, musíte uvažovat v komplikovanějších termínech. Buď si můžete vypůjčit klíče od sušárny, což je vlastně skvělá věc. Nejen že tam můžete sušit prádlo, ale v chladných zimních měsících se tam s tím prádlem můžete zamknout a učit se a bude vám teplo, i když vám možná vlhkost trochu zruinuje účes, ale to vám stejně může být jedno, pokud se učíte. Možným rizikem je, stejně jako s prádelnou, to, že tam to prádlo zapomenete a pak budete muset čelit poplatkům za to, že sušárnu zabíráte na moc dlouho. Další možností je sušení prádla na pokoji. K tomu doporučuji malý sušák, který se dá zavěsit na topení, a pak opět topení, dveře, ramínka, poličky a cokoliv dalšího, co aspoň vzdáleně vypadá, jako že se na to dá položit mokré oblečení. Výhod má tento způsob nespočet. Nevýhodou zůstává, že budete mít v pokoji nepříjemně vlhko. A že když si tam přivedete někoho, na koho chcete udělat dojem, uvidí všechny vaše kalhotky.

Sušit doporučuji do chvíle, než bude oblečení suché. A když to šikovně narovnáte a pak si na to sednete, nebudete muset ani žehlit.

8. Hotovo! Ve chvíli, kdy vám oblečení uschne, máte už úplně vyhráno. Skládání oblečení a jeho následné nošení je už v porovnání s praním banální záležitost, kterou by, jak říkala naše matikářka o věcech, které jsem nezvládala, dovedl i průměrně inteligentní kokršpaněl. Zkrátka máte vystaráno. Tak přibližně na týden. To si dost možná budete muset vyprat znova, ale jak jsem zmínila na začátku článku, záleží na tom, jak moc velké prase jste. Ale ať už jste prase nebo kočka, nesoudím vás. Děkuji za pozornost a doufám, že nikdo z vás po přečtení tohoto článku neudělá omylem z prádla polívku. A k tomu praní si vždycky můžete dát čaj z automatu a vzpomenout si na tenhle téměř neaktivní zapadlý kout internetu (který udržuji hlavně proto, že mě uklidňuje psát na klávesnici).

Pokud jste tenhle článek opravdu dočetli až do konce (i pod tenhle poslední obrázek), chtěla bych se omluvit za to, jak dlouho jsem byla neaktivní. Nápad na tenhle článek se mi v hlavě zrodil už velice dávno a od té doby jsem ho systematicky, ale s velkými přestávkami dávala dohromady. Dala jsem si na něm celkem záležet, a chtěla jsem ho vydat před týdnem, ještě než jsem odjela na svou poslední letošní dovolenou, ale jak tomu už před odjezdem bývá, nestíhala jsem vůbec nic, natož dopsat návod na praní. Také bych ráda objasnila, že to nemyslím tak úplně vážně, chvílema si z vás dělám srandu a rozhodně se nesnažím naznačit, že by mí čtenáři nebo facebookoví přátelé neuměli prát a/nebo jezdit vlakem. Protože si uvědomuju, že většina z vás je schopnější než já. Ale i neschopní lidé si musí najít něco, co je baví, a já o tom píšu tenhle blog. (A občas kreslím.)

Pokud chvíli vydržíte, určitě tu zastihnete ještě fotoreportáž z cesty dvěma evropskými velkoměsty na Dunaji.

A do komentářů mi můžete napsat, na jaké strasti samostatného bydlení jste narazili vy, případně, čeho se nejvíc bojíte, až se jednou odstěhujete.

Ter.